Kam zmizela Zmizelá?

Autor: Gilliane Flynnová

Originální název: Gone Girl

Žánr: Thriller

Počet stran: 528

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Knižní klub
Datum četby: červen-červenec 2015

Moře klidu a síla druhých šancí

Autor: Katja Millay

Originální název: The Sea of Tranquility

Žánr: YA/NA

Počet stran: 368

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Domino
GOODREADS

Recenze: Indigové kouzlo

Autor: Richelle Mead

Originální název: The Indigo Spell

Série: Pokrevní pouta #3

Žánr: upíři, romance

Počet stran: 328

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Domino
GOODREADS

Recenze: Aliance

Recenze: Rezistence

Recenze: Hvězdy nám nepřály

Hvězdy, nemoc, láska a potom ta dvojice slov, kterou jsem viděla všude a vlastně ji ani pořádně nechápala.
Okay?
Okay.

Přečetla jsem spoustu recenzí, jenž slibovaly, že tahle knížka bude vážně dobrá. Jenže já čtení stále oddalovala. Ani ne tak kvůli tomu, že bych se bála zklamání, ale měla jsem pocit, že v průběhu školního roku nedokážu knihu správně procítit.

Seznamte se s šestnáctiletou Hazel Grace Lancasterovou, které byla v třinácti letech diagnostikována rakovina štítné žlázy. Ta se později přesunula do plic a Hazel tak s sebou musí vozit kyslíkovou bombu, aby jí pomáhala s dýcháním.
A pak je tu Augustus Waters. Nad zákeřnou nemocí zvítězil, ale stála ho pravou nohu.
Tito dva mladí lidé se poprvé setkají na jednom ze sezení v podpůrné skupině.

Přesně tak nějak začíná Greenova kniha.

Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Hvězdy nám nepřály, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.

Musím se přiznat, že jako první jsem viděla film. Ten byl krásný, vtipný a dojemný zároveň. A protože jsem chtěla s Hazel a Gusem strávit ještě trochu času, slavnostně jsem otevřela knihu na první stránce a začala číst.

Kéž by tak má ruka dokázala vyjádřit, co nosím v srdci. Už byla napsána spousta knih o dvou mladých lidech, kteří se jednoho dne potkají a jejich vztah postupně přeroste v lásku.
Jenže v tomto případě Hazel a Augustovi hvězdy opravdu nepřály. V jejich příběhu sehrála velikou roli nemoc a oni nevěděli, kolik společného času jim ještě zbývá. O to více si dokázali vážit jeden druhého.
Hvězdy ovšem nejsou jen knihou o lásce a nemoci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsou o naději, odkrývají nám spoustu důležitých pravd, jenž jsme třeba doposud přehlíželi, a hlavně nám ukazují, že i za pár měsíců se dá prožít celá věčnost.
 
Hlavní postavy pro mě hodně znamenají a ráda bych je označila prostou dvojicí slov: neobyčejně obyčejné. Právě pro jejich pohled na svět. A to i přes tíživou situaci, jenž je potkala.

„ A já jsem se zamilovala , jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."
Hazel mě utvrdila v tom, že ikdyž máme dětinské sny, měli bychom v ně věřit a snažit se je uskutečnit. Osobně si myslím, že chtěla znát konec Císařského neduhu, protože potřebovala mít důkaz, že pokud zemře, všechno půjde dál a její rodiče najdou ještě nějaký smysl života.
Sám Císařský neduh sehrál důležitou roli v celém příběhu. Tato prostá věc, končící uprostřed věty, dokázala spojit dva lidi v jednu duši.

„ Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."
Tím druhým člověkem není nikdo jiný než Augustus.
Augusus s cigaretou v puse, kterou si nikdy nezapálil.
Augustus posedlý metaforami a symboly.
Augustus a jeho báječný pohled na svět.
Prostřednictvím Hazel zjistil, že život je o něčem víc, než o zanechávání nějakého otisku na světě. A že možná stačí zanechat svůj otisk jen v jednom člověku.
 
Proč bychom se měli stále honit za úspěchem, snažit se překonat ostatní, abychom tak po sobě zanechali nějakou stopu? ( když ty stopy, které zanecháme můžou být často jizvy?)
Proč bychom jednou nemohli zvolnit, kráčet po zemi lehce a začít si více všímat věcí kolem sebe?
Tohle se mi zapsalo do srdce díky Hvězdám.
 
Ještě přemýšlíte, zda si přečíst knihu, co vás hluboce zasáhne, vykouzlí úsměv na rtech a vžene slzy do očí?
Dosud jste ji míjeli, protože nechcete pociťovat smutek?
Ale..... Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
Už jen kvůli tomu si ji přečtěte.

Recenze: Bouře mečů

Recenze: Než jsem tě poznala

Obálka se mi celkově líbí, jen nemám ráda ty nálepky, které hlásají, že se jedná o světový bestseller.

 Docela obyčejný příběh o tom, jak se potkají dva lidé, kteří toho ze začátku nemají mnoho společného.

Lou přišla o práci. Dostane nabídku pracovat jako ošetřovatelka muže, který skončil po dopravní nehodě na invalidním vozíku.

A tak vstoupí do jejího života Will Traynor.

Lou se zpočátku nová práce vůbec nezamlouvá, ale přesto se rozhodne zůstat. To ještě netuší, jak se jí obrátí život vzhůru nohama.

 

"Pohlédla jsem z okna na zářivě modrou oblohu a začala mu vyprávět příběh dvou lidí. "

Než jsem tě poznala je přesně ten typ knihy, do které se začtete a už vás nepustí. Autorka vsadila na (neobyčejně) obyčejné téma a to se jí vyplatilo.
Nečekejte nadpřirozeno, akci a už vůbec ne příběh z červené knihovny. To, co dostanete, je něco úplně jiného. Příběh ze života. O tom, že nikdy nevíme , co nás zítra, za týden či třeba za půl roku potká.
 
Tohle je příběh o muži na invalidním vozíku. Takový, jaký doopravdy je. Bez žádných příkras. Jak se doopravdy cítí člověk, který je odkázán na pomoc druhých? Co všechno se mu vlastně může honit hlavou?  A může být ještě někdy šťastný?

Na první pohled by některé mohlo odradit zdání, že jde o jeden z dalších milostných příběhů, které se odehrávají podle podobného scénáře: Dívka se seznámí s mužem. Oba dva se budou nejdříve nesnášet, ale pak se do sebe zamilují a následuje happyend.
Tak dobře - možná se v knize některá z uvedených kliše objevila, ale v konečném výsledku to všechno působilo reálně.
A až se dozvíte celou pointu.... To teprve budete překvapeni.
Tuto knihu bych ráda doporučila úplně všem ( Zvláště pak milovníkům vtipných poznámek. Will jich utrousí docela dost.). 

Nakonec bych ještě ráda napsala, že více se dozvíte až při samotném čtení. Po dočtení mě určitě pochopíte, že jsem udělala dobře a víc toho nenapsala. A dozvíte se to v ten správný čas.
Dávám pět hvězdiček.

Recenze: Hra o trůny

 

Tuto knihu jsem si v knihovně rezervovala z jednoho prostého důvodu - toužila jsem vědět, za jak dlouho se ke mně dostane ( byla totiž 4x rezervovaná). Nakonec se počet rezervací vyšplhal až k číslu 8, ale to už jsem ji měla dávno doma a mohla se pustit do čtení.

Recenze: Vampýrská akademie 1. a 2. díl

Proč jsem si knihu vybrala
Sérii jsem začala číst až od třetího dílu. První dva jsem vynechala a vrátila se k nim až nyní. 

Recenze: Zlatá lilie

Autor: Richelle Mead

Originální název: the Golden Lily
Série: Pokrevní pouta( 2.díl)
Žánr: fantasy - upíři

Počet stran: 328
R. vydání: 2012
Nakladatelství: Domino

Povinnost, nebo láska? Co zvítězí? Alchymistka Sydney Sageová slouží jako jakýsi most mezi světem vampýrů a lidí: chrání tajemství prvních a životy druhých. Moc ráda by studovala univerzitu, ale místo toho byla vyslána na snobskou střední školu v Palm Springs. Má tam za úkol střežit morojskou princeznu Jill Dragomirovou před zabijáky, kteří chtějí ve světě Morojů rozpoutat válku. Všichni ji považují za skvělou alchymistku, dokonce i ti, kteří o ní dříve pochybovali. Nyní však začíná pochybovat ona sama: opravdu jsou všichni vampýři zvrácené stvůry, anebo je to všechno jinak? Všechno se ještě víc zkomplikuje, když bývalí Strigojové Soňa a Dimitrij zjistí, že právě Sydney by mohla být klíčem k objevení zázračného léku k proměně na Strigoje. A pak Sydney naváže milostný vztah s Braydenem… Má s ním mnoho společného, ale přesto jako by ji stále silněji přitahoval někdo jiný, na koho by kvůli jeho původu neměla ani pomyslet! Co teď? Má se řídit zákony alchymistů, anebo naslouchat hlasu vlastního srdce?

Proč jsem si knihu vybrala
Zlatou lilii jsem si k přečtení vybrala z úplně jednoduchého důvodu. Kvůli poslední větě v Pokrevních poutech. " Dorazil Dimitrij Belikov". Kdo by váhal sáhnout po pokračování?

Obálka
Líbí se mi rozhodně více než u předchozího dílu. Font písma je dobře zvolený a též jsem spokojená s provedením hřbetu. V poličce vypadá opravdu moc hezky. Jen se mi nelíbí to, co provedli s dívkou vpravo. Proč má tak useknuté oko?
Jednotlivé kapitoly jsou taktéž ozdobeny - drobným ornamentem s liliemi.



Na co se můžete těšit?
(aneb stručný děj a moje pocity)
Sydney Sageová pokračuje ve studiu na internátní škole v Palm Springs a dohlíží na ukrytou morojskou princeznu Jill. Společně s ní navštěvují školu další známé tváře z Vampýrské akademie - Strážce Eddie a dhampýrka Angeline. Nechybí tu samozřejmě ani Adrian Ivaškov, který ovšem studuje na odlišné škole.
Do Palm Springs nedávno dorazili "vyléčení" Strigojové Soňa a Dimitri, aby provedli řadu výzkumů a zjistili například, proč se " vyléčený" Strigoj stát znovu Strigojem nemůže. A proč vlastně  Strigojkám nechutnala Sydneyina krev? Je tu spousta nejasností a Sydney se obává toho, že se stane součástí výzkumu, se kterým nechce mít nic společného.
• • •
Znáte to. Autor napíše nějakou knihu, která se vzápětí stane velmi oblíbenou. Začne tedy psát další a další díly či dokonce spin-offy. Často se stává, že kvalita jednotlivých knih postupně klesá. Tato série se naštěstí něčemu takovému vyhnula obloukem. Již u Vampýrské  akademie si autorka nasadila vysokou laťku. O to víc jsem se obávala toho, jak si poradí s Pokrevními pouty. Moje obavy byly zbytečně. R.Mead dokáže napsat bravurně jakoukoliv scénu - ať už romantickou, akční nebo docela obyčejnou, při které se nic zvláštního neděje, ale přesto mě to baví.
Sydney je naprostý opak drzé a energické Rose. Při čtení jsem si kvůli její lásce k autům zopakovala snad všechny značky :D ( máme tu Subaru, Ford Mustang, Jaguára,...).Když začala chodit s Braydenem, tak jsem jejich společné scény protrpěla. Vůbec jsem si ho neoblíbila. Vždyť on nedokázal ani pochválit její šaty a místo toho se zabýval historickými nepřesnostmi….
Jako další kladný bod hodnotím zvládnutou psychiku a chování všech postav. Všimla jsem si toho třeba u Sydneyina setkání s Dimitrim. Sydney není Rose a to se samozřejmě projevuje i na odlišném vnímání jednotlivých osob. Tak to působí daleko realističtěji.
Nesmím zapomenout na Adriana. Ten si získal moje srdce. Já ty romantické dějové linky beru většinou docela s klidem, ale tady mě svým přiznáním Adrian úplně ohromil. S Braydenem ho nemůžu srovnávat , protože mi nebyl sympatický protože ten je úplně stejný jako Sydney. Mají stejnou povahu, zájmy, ale Sydney to k němu zas až tak netáhne. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. Pravá láska je ta, kvůli které je člověk schopen se částečně změnit. A to Adrian dokázal.

menší spoiler Poslední kapitolu jsem si přečetla několikrát a přála si, aby se Sydney zachovala jinak. Čekání na další díl bude opravdu těžké. / konec menšího spoileru 
Zlatá lilie obsahovala sice méně zvratů než předchozí série ( Vampýrská akademie), ale plně mi ho dokázal vynahradit Adrianův humor a samozřejmě akce s lovci upírů také stála za to =)

 Hodnocení

Nemohu jinak než udělit pět hvězdiček.

Váhala jsem, jestli nedat pouze čtyři, ale Adrianovy hlášky typu " agent Nudný Boršč" a poslední kapitola si tu dodatečnou hvězdičku právem zaslouží.

          

 (zdroj obrázků: weheartit.com)