Recenze: Indigové kouzlo

Autor: Richelle Mead

Originální název: The Indigo Spell

Série: Pokrevní pouta #3

Žánr: upíři, romance

Počet stran: 328

Rok vydání: 2013

Nakladatelství: Domino
GOODREADS

Indigové kouzlo. Přesně takový název nese třetí díl Pokrevních pout, spin-off k sérii Vampýrská akademie.

Alchymistka Sydney to nemá vůbec jednoduché. No uznejte sami: své city k Adrianovi musí potlačovat (alchymistka a Moroj - to přeci nejde dohromady!), na žádost profesorky Terwilligerové vykonává nejrůznější kousky s magií a snaží se pátrat po Marcusi Fingovi, bývalém alchymistovi.

Fanoušci se mají rozhodně na co těšit.

Samotná kniha začíná docela zajímavou situací a není o ní nejmenší zmínka v anotaci. Z vlastní zkušenosti všem radím, aby anotace u Pokrevních pout, potažmo i Vampýrské akademie, nečetli. Prozrazují totiž příliš mnoho. 

Vraťme se ale zpátky k příběhu. Sydney rozhodně nepatří do skupiny akčních hrdinek, jako byla Rose ve Vampýrské akademii. Zároveň ji ani nelze „zaškatulkovat“ do kolonky dívek, které musí někdo neustále zachraňovat. Nachází se někde uprostřed. Všechno se snaží řešit racionálně a schopnost vrhat se střemhlav do akce byste u ní hledali marně. Na někoho může působit poměrně nezajímavě, až nudně – pilná studentka, která je ochotna ostatním se vším vyhovět - ,ale když se více zaměříte na to, kde vyrůstala a jaký byl její dosavadní život, není se vůbec čemu divit. A třeba si ji i oblíbíte. Díky její nesobeckosti a obětavosti pro druhé.

  

„Jsi můj plamen ve tmě. Jeden kolem druhého rozháníme stíny.“

   A pak je tu Adrian. Ten, kterého Sydney miluje, ale odmítá si to připustit. Adrian navenek působí jako věčně nespoutaný živel holdující alkoholu. Uvnitř se skrývá kluk s duší umělce, odhodlaný chránit Sydney za každou cenu. A třeba jí i ukázat, že mezi lidmi a vampýry zase tolik rozdílů není.

Už teď je vám určitě jasné, že v Indigovém kouzlu dostane slovo romantika. Zakázaná láska může působit až klišoidním dojmem, ale buďte bez obav. Richelle Mead si s tímto tématem dokázala skvěle poradit a celkový dojem z příběhu vám to rozhodně nepokazí.

Pokrevní Pouta se na rozdíl od Vampýrské akademie nesou v trochu klidnějším duchu a daleko větší pozornost je tu zaměřena na psychický vývoj postav. V Indigovém kouzlu se moc velkých změn neodehrává (pokud nepočítáme překážky, které se staví Sydney do cesty), ale při čtení se nudit nebudete. Už jen kvůli Adrianovým vtipům nemůžete času stráveného s knihou litovat.

Indigovému kouzlu dávám pět hvězdiček. A těším se na Ohnivé srdce, pro které se budu muset vypravit brzy do knihkupectví.