Recenze : Divergence

Autor: Veronica Rothová

Originální název: Divergent
Série: Divergence
Žánr: dystopie

Počet stran: 344 
R. vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo

Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka – úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí.

  
Proč jsem si knihu vybrala 
Bývá srovnávána s Hunger Games. 

Snad na každém knižním webu o ní naleznete zmínku.

Na goodreads byla zvolena jako nejlepší kniha za rok 2011

Na motivy této knihy se natáčí film. 

A konečně - jedná se o žánr, který jsem si za poslední dobu hodně oblíbila.

Z předcházejících řádků vám je určitě jasné, že jsem na knihu byla velmi zvědavá.

Pak ze mě počáteční nadšení vyprchalo, držela jsem Divergenci v rukách a začala mít obavy. Ne z toho, že budu zklamaná. Spíš jsem nevěděla, co mám od knihy očekávat.

Obálka 

Obálka se mi líbí. Jsem ráda, že nakladatelství ponechalo originální obálku, na které je vyobrazen symbol Neohroženosti.

Na co se můžete těšit?
(aneb stručný děj a moje pocity) 
Děj knihy se odehrává v Chicagu. Obyvatelé tohoto města jsou rozděleni do pěti frakcí: Oddanost, Mírumilovnost, Sečtělost, Upřímnost a Neohroženost.

Každý, kdo dospěje 16- ti let,  si musí zvolit, do které frakce chce patřit. Nejdříve však musí podstoupit talentovou zkoušku. Její výsledek určí vhodnou frakci, ale to ještě neznamená, že si ji člověk musí vybrat.

Jsou ale tací, kteří jsou vhodní do více než jedné frakce. Takoví jedinci jsou pak označeni jako " Divergentní".

Tato situace se přihodila hlavní hrdince Beatrice (později řečené Tris ). U zkoušky jí bylo řečeno, že Divergence je možné nebezpečí a Beatrice musí výsledek ze zkoušky skrývat a sama se rozhodnout, zda zůstane se svou rodinou anebo ji opustí.

 

Upřímně? Když jsem Divergenci začala číst, nechápala jsem, co na ní všichni vidí. Přemýšlela jsem o společnosti, která se v knize objevila. O společnosti, která se nebrání tomu, že jejich děti si zvolí jednu z pěti frakcí a podle jejich zásad se pak chovají. Možná to může být i tím, že hrdinové v této knize jsou odmalička vychováváni, že si musí vybrat jednu frakci, do které chtějí patřit,a tak jim to už přišlo vcelku přirozené. Nebo to třeba bude více objasněno v Rezistenci.
Každou chvíli se mi v hlavě objevil obraz společnosti v Hunger Games. Nikdo se nemohl postavit proti tamějšímu vedení, jinak by to totiž krutě odnesl. Ale v Divergenci? Vlastně pořádně nevíme, co by se stalo, kdyby lidé nesouhlasili s tím, že si musejí vybrat jednu frakci.

Na druhou stranu: Když pomineme myšlenku - Co by, kdyby - a nebudeme knihu příliš srovnávat s Hunger Games, dostaneme kvalitní dystopii, která má i velmi zajímavý námět - Strach. Bojování s ním a následné překonání strachu. S tímto tématem jsem se v mnoha knihách nesetkala, takže mi to připadalo jako velmi dobrý nápad. K tomu ještě velmi dobře zpracovaný. 

Kniha mě začala opravdu bavit od chvíle, co se objevil Čtyřka. pak jsem se vůbec nenudila a nedočkavě otáčela další stránky. 

Poslední věcí, kterou bych chtěla vyzdvihnout, je řada zajímavých myšlenek. Některé si můžete přečíst na obrázcích a jiné třeba objevit při čtení.

Doporučuji pro ty, kteří
 • mají rádi žánr dystopie
 • si chtějí přečíst knihu, kde je jedním z nepřátel také strach

 Hodnocení

Pokud si chcete čtení této knihy užít, zkuste přestat myslet na "nelogické trhliny". Třeba to byl autorčin záměr a chtěla ukázat společnost, která se jeví jako dokonalá (propracovaností jednotlivých frakcí, jejich schopnosti,...) , ale nikdy nemůže fungovat. Možná právě proto jsou v knize divergentní jedinci - neexistuje člověk, kterého můžeme " zaškatulkovat" do určité frakce.

Za sebe dávám 5. hvězdiček.

          

.