Recenze: Tak padne náš svět

Autor: Megan Crewe

Originální název: The Way We Fall
Série: Tak padne náš svět ( 1.díl)
Žánr: dystopie

Počet stran:312
R. vydání: 2012
Nakladatelství: Egmont

Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit. Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.

 
Proč jsem si knihu vybrala

Knížku mám od prosince, ale stále jsem oddalovala její čtení. Tento měsíc jsem však proškrtávala seznam " knižních restů" a dostala se na řadu i knížka Tak padne náš svět. Sáhla jsem po ní hlavně z toho důvodu, že se jedná o dystopii. Nejedná se však o dystopii z postapokalyptické budoucnosti. Toto neštěstí by se mohlo stát kdykoliv a na jakémkoliv místě.

Obálka

Žlutá obálka? Moc jsem jich tedy zatím neviděla. To je jeden z důvodů, proč tuto knížku musíte mít.

Na co se můžete těšit?
(aneb stručný děj a moje pocity)

Zkuste si představit, že žijete na ostrově, který napadl neznámý vir. Z důvodu šířící se epidemie je ostrov odstřižen od okolního světa. Nemůžete se nijak bránit a musíte jen nečinně přihlížet, jak vaši blízcí umírají.
Tento virus  totiž z počátku vůbec nevypadá nebezpečně. Začíná  zcela nevinně - škrábáním v krku a občasným pšíkáním ( Autorka zde zachytila velmi reálné příznaky.  Začalo vás také při čtení šimrat v krku? ).
Virus postupně napadá celou ostrovní komunitu a nikdo neví jak se proti němu ubránit.

Co se mi na této knize velmi líbilo, je forma - žádné obyčejné vypravování. Toto jsou dopisy.
Dopisy píše hlavní postava Kaelyn svému kamarádovi z dětství , Leovi. Nikdy je však neplánovala odeslat. Čím více budete číst, tím více vám bude připadat, jako by ty dopisy psala Kaelyn přímo vám. 
Kaelyn je pro mě vynikajícím charakterem. Autorka se s jejím osudem vůbec nepáře a tak tato dívka přichází i o své nejbližší.
 Kaelyn se snažila být užitečná.Často ji přepadaly myšlenky, že to, co dělá už nemá vůbec žádnou cenu. Emoce.... Ty tu hrají důležitou roli. Kaelyn se musí se svým osudem vypořádat. Ikdyž jí zbývá jen hrstka naděje, snaží se bojovat dál.


Doporučuji pro ty, kteří

• si oblíbili dystopie
• budou vděčni za nespisovné výrazy ( např. místo zraněný se objevuje zraněnej,..)
• zatouží po žluté obálce


Hodnocení
Proč to skončilo na straně 312? Já potřebuji ještě aspoň 5 stránek! 
V konečném hodnocení musím dát ( bohužel) jen čtyři hvězdičky, protože některé věci nebyly dotaženy do konce. Například jsme se vůbec nedozvěděli, jak ostrov vypadá a kolik na něm žije obyvatel. Tato fakta by mi čtení určitě obohatila :)